Hovoranské pověsti

Hovoranské pověsti

Pověstí na moravském Slovácku není mnoho. Málo pověstí je i v Hovoranech. Snad je to i tím, že nadpřirozené bytosti, které se v bajkách a pověstech obvykle vyskytují, neměly v našem regionu pro své čarodějnické reje vhodné prostředí. Nejsou tu zříceniny hradů a tvrzí, močály a nepropustné lesy. Když se v Hovoranech začalo dolovat uhlí, objevily se i zde pověsti o důlních skřítcích, perkmanech, permonících, kteří vždy provázeli havíře v celém hornickém světě. Ti hovoranští důlní skřítci nesnášeli prý pískání. Jakmile někdo hvízdl, permoník vyskočil a uštědřil horníkovi facku.

Jedna z nejzajímavějších pověstí je o Jezovítkách

Jedna polní trať mezi Hovorany a Karlínem se nazývá Jezovítky. Vypráví se, že zde kdysi dávno měli jezuité kláštera patřila jim i okolní pole a vinohrady. V klášteře prý bylo uschováno množství zlata a stříbra, klášterní sklepy uchovávaly mnoho beček dobrého vína.

Po rozpuštění řádu jezuitů Josefem II. opustili klášter v Hovoranech i jezuité. Neměli čas vzít si všechny cennosti, vzali proto jen část peněz. Ostatní prý zakopali pod největší bečku vína. V kterési vojně byl dřevěný klášter spálen a srovnán se zemí, takže se ani neví, kde byl vchod do těch sklepů. Ale to vědomí u lidí zůstalo, že se sklepy na Veliký pátek otvírají a ukryté jezuitské peníze v nich hoří světlým plamenem. Rozvaliny kláštera zavál čas, lidé na jezuity i na poklady časem zapomněli, osívali pole a vysázeli v těch místech ovocné stromy. Jednou šel tudy chlapec z Hovoran, lehl si pod strom a usnul. Když se probudil, stál před ním pán v černých šatech. Jeho vyhublá postava mu připomínala postavy na starých obrazech v kostele. Když se chlapec z leknutí vzpamatoval, zjistil, že pán drží v ruce smetí. Kázal chlapci, aby si ho vzal. Chlapec se bál, neměl odvahu odporovat. Proto si smetí dal do kapsy a ubíral se k domovu. Po cestě si však říkal: "Na co mí bude smetí?" Větší část zahodil a jen malá část mu zůstala v kapse. Když přišel domů, nechtěl věřit svému zraku. Smetí, které zůstalo v kapse, se proměnilo ve zlaté peníze. Vzrušeně vyprávěl domácím příběh o pánu v černých šatech. Přiznal se, že část smetí zahodil po cestě. Domácí se jako u vytržení dívali na zlaté dukáty a hned pochopili, že ten pán nebyl nikdo jiný než jeden z jezuitů. Chtěl chlapci dokázat, že pověst o pokladu je pravdivá.

Všichni vyběhli z domu a na cestě, kudy. chlapec šel, dychtivě hledali zlaté dukáty. Hledali však marně, neboť vítr smetí rozvál a jezuita jakoby se do země propadl. Ale lidem tento příběh nedal spát. Někteří odvážlivci se pokusili poklady najít. Začali kopat na Veliký pátek, kdy se čtou v kostele pašije. Narazili na velikou černou truhlu. Už už měli poklad na dosah ruky, když tu kolem nich projížděl kočár tažený vranými koňmi. Seděli v nich černě odění páni. Za kočárem spatřili skřítka, který tlačil trakař. Skřítek měl vousy tak dlouhé, že si po nich div nešlapal. Když přijel blíže, zeptal se: "Prosím vás, dohoním ty pány, co jedou v kočáře?" Hledači pokladu se skřítkově řeči po chuti zasmáli. To však neměli dělat. Zablýsklo se a truhla i s pokladem spadla do hlubin země.

A od té doby už nikdo poklad nevykopal, ani ho nevyorali rolníci, i když orali hlouběji a hlouběji. Jen staří lidé vyprávějí, že až bude v Hovoranech veliké sucho a nebude ani kapičky vody, otevře se v Jezovítkách chodba do podzemí a z ní se vysype zlato a stříbro. A také se vypráví, že až se prý v Hovoranech neurodí vinné hrozny, otevřou se Jezovítky, praskne největší bečka a víno poklad vyplaví. Objeví se i další bečky vína, které jsou v Jezovítkách pro nejhorší časy schovány. Zatím je však v Hovoranech vína dost.

Co vyprávěl stařeček Krný

V průzkumném materiálu se často hovoří o čarodějnicích, které znaly čarovné byliny a masti. Jimi natírali své tělo, aby byly lehké. Mohly létat jako vítr. Jezdívaly na pometle na schůzky k nočním radovánkám. Prý mohly zadržet rosu i déšť. Sbírávaly rosu do hrnků a očarovávaly krávy, které přestaly dojit. Když jim někdo ublížil, dovedly se velice mstít, jak vyprávěl stařeček Antonín Krný z Hovoran. Dovedly se proměňovat v kočky. Jednou v noci šel pacholek od Rylků v Čejči z noční toulky domů a uviděl, jak se kolem studně cosi honí a mňouká. Zatloukl na dveře od komory, a když stařenka otevřela, vzal si světlo a šel se podívat, co se to vlastně děje. Uviděl kočky, jak se honily okolo studně. Potom šel spát do maštale a tu mu kočky začaly škrábat na okénko. Vzal si měch a jednu kočku tam strčil. Když ráno pytel rozvázal, byla prý v něm jeho milá. Od té doby za ní přestal chodit.

Úryvky z knihy OKOLO HOVORAN, vydané v roce 1993 Obecním úřadem v Hovoranech.

Doufám, že se Vám úryvky z knihy OKOLO HOVORAN líbily a pokud by jste měli zájem dá se kniha koupit. Je tam i další zajímavé čtení. :-)